Labutí křik

Žalman

1:C#išel podzim zas o něco dřC#7íve,
a s ním vF#ítr přines' labutC#ě,
modrou řBmekou byla slyšet pFmíseň,
F#epetání perutC#ě.
2:Celý měsíc tak si spolu hrály,
potom přišel ten osudný den,
bylo slyšet divné pousmání
rezavého nože jen.
3:Pak zmizela loďka v zátočině,
na ní zvonil zabijácký smích,
toho muže nikdo nedohoní,
kroky v blátě smyje sníh.
R:LabutBmi, labutFmi, vrať se zpF#átky na svou řeku, labutC#i,
stýská sF#e mi po tvém křiku Fma mám na jazBmyku,
s kF#ým že tvoje láska odletC#í.
4:Tak tu leží a je celá bílá,
ještě dýchá v teplé náruči,
nebojí se, je jak nikdy tichá,
nevolá a nekřičí.
5:Pláče nebe a na modré řece
její láska plave opodál,
a já nevím, zase jednou nevím,
kam bych ty svý oči dal.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:51:25.323+00:00
Výsledky hledání: